Období: listopad 2015

Když jsem "slavil" třicet let, stále jsem to nebral jako tragédii. Měl téměř vše, po čem jsem toužil. Dlouholetou přítelkyni, práci, podnikání spojené s hobby, auto, naplněný program, zábavu, atd. A vůbec jsem si nepřipouštěl, že jsem dosáhl věku, kdy mí bývalí spolužáci již mají jedno či dvě děti, polovina z nich je ženatá (vdaná). Nyní v situaci kdy žiju sám, práci nemám, podnikání stále pouze hobby a ne seriozní práce, o auto jsem přišel, mi vytanulo na mysl, že jsem snad za ta léta propásl šanci k založení rodiny. číst dál

Jdu si tak po Pardubicích, jedu trolejí a koukám co nového v ulicích "velkoměsta". A pak mě to napadne! číst dál

Když muž začne psát deníček, jde do tuhého. Sdělit své pocity jde přece i někomu blízkému, komu důvěřuje. Ano, komu důvěřuji a je blízká osoba? Blízkých osob napočítám na prstech jedné ruky. Mí rodiče jsou jedni z nich. Ale copak těm se můžu svěřit o tom, že hledání lásky mě trápí a samota je pro mě utrpení? Jako muž mám jistou hrdost. Blízký kamarád je popravdě jen jeden ale potkám se s ním pouze párkrát za rok. A ten zbytek jsou  kamarádi různého stupně kamarádství, se kterýma se dá diskutovat o všem možném, jen ne o osobních záležitostech. A být milován a držet milovanou osobu v náručí, líbat ji na její ústa, to mi sakra chybí. číst dál