Období: rok 2015

Je to tu. Všemi očekávaný den se blíží. Co dělá takový Loser, když se blíží Vánoce? číst dál

Po delší odmlce zase píši. A nebude to příliš veselé čtivo. Máme tu příběh o tragickém smolařovi, kterému nic nevychází jak si představoval. V hlavní roli - já. číst dál

Už jsem delší dobu nic nenapsal. Ovšem jen proto, že se v mém životě mnohé událo. Veskrze jen pozitivní zprávy. číst dál

Když jsem "slavil" třicet let, stále jsem to nebral jako tragédii. Měl téměř vše, po čem jsem toužil. Dlouholetou přítelkyni, práci, podnikání spojené s hobby, auto, naplněný program, zábavu, atd. A vůbec jsem si nepřipouštěl, že jsem dosáhl věku, kdy mí bývalí spolužáci již mají jedno či dvě děti, polovina z nich je ženatá (vdaná). Nyní v situaci kdy žiju sám, práci nemám, podnikání stále pouze hobby a ne seriozní práce, o auto jsem přišel, mi vytanulo na mysl, že jsem snad za ta léta propásl šanci k založení rodiny. číst dál

Jdu si tak po Pardubicích, jedu trolejí a koukám co nového v ulicích "velkoměsta". A pak mě to napadne! číst dál

Když muž začne psát deníček, jde do tuhého. Sdělit své pocity jde přece i někomu blízkému, komu důvěřuje. Ano, komu důvěřuji a je blízká osoba? Blízkých osob napočítám na prstech jedné ruky. Mí rodiče jsou jedni z nich. Ale copak těm se můžu svěřit o tom, že hledání lásky mě trápí a samota je pro mě utrpení? Jako muž mám jistou hrdost. Blízký kamarád je popravdě jen jeden ale potkám se s ním pouze párkrát za rok. A ten zbytek jsou  kamarádi různého stupně kamarádství, se kterýma se dá diskutovat o všem možném, jen ne o osobních záležitostech. A být milován a držet milovanou osobu v náručí, líbat ji na její ústa, to mi sakra chybí. číst dál