Uvědomění si vlastní neschopnosti, to je jako dát si vlastňáka. Chceš s tím něco dělat, ale ta neschopnost ti právě neumožňuje ten okamžik změnit. Má neschopnost souvisí s fenoménem doby. Vše se hraje na krásu, styl, peníze. A tak nejsem schopen při pohledu do zrcadla snést fakt, že nevypadám vůbec dobře. Hodím se do stavu "nevylézat ven" a přesně takto jsem pohřbil tento víkend.
Nešel jsem mezi lidi, protože se bojím svého vlastního vzhledu. Tímto stylem žádnou slečnu nepotkám. A přitom bych tak rád. A nejenom slečnu, kamarády obecně. V Pardubicích znám osobně za deset let co tu žiji jen pět lidi. Tři jsou ženáči kolem 40 let s dětma, jeden mého věku je neustále na cestách po Evropě a moji bývalou :(
Toto není normální stav. Jsem asi psychicky nemocný - sociofob. Venku, v tom nehostinném světě, se prostě necítím dobře. Když to tak shrnu, tak předchozí řádky jsou další hřebíček do rakve jménem přítelkyně.
2024 ©