Co dělat, když se nudím v Pardubicích? Vyrazit do Hradce. Nebo ještě lépe do Prahy. A tak jsem učinil i já.
Ne, že bych vyrazil balit holky, ale potřeboval jsem do společnosti. Opět společnost bez jakýchkoliv známých tváří nebo kamarádů. V tomto ohledu je jedno kam vyrazím. Každopádně v Praze na koncertě jsem si užil. Návštívil jsem i hospodu s dobrým pivem Únětickou 12'. A pak se vydal posledním nočním vlakem do Pardubic. Evidentně jsem ale něco podcenil, protože jsem přejel. A další zastávka Brno! :) Luxus. U hlavního nádraží v Brně naštěstí otevřeno hladové okno, takže jsem tam dvě hodinky přežil a vyrazil zpět. tentokrát už rovnou od vlaku do práce.
Tuhle vtipnou příhodu jsem zde popsal jako důkaz, co osamělost a nuda způsobuje. Nebojím se zůstat bez přítelkyně. To není to nejhorší. Nejhorší je zůstat bez kamarádů, přátel, známých. A k tomu nemám daleko. :( Kamarádi z dětství se rozprchli po celé ČR. S pár kamarády ještě komunikuji na facebooku, ale vidíme se tak dvakrát za rok a pak už to je jen horší. Cítím se jak vyvrženec společnosti. Jsem prostě jiný. Zvláštně uzavřený, příliš chladný, avšak doufající, že dojdu vysvobození ze své ulity.
Sociálně stydlivý... to je ta pravá charakteristika. Pocit trapnosti ve mě vyvolává představa, že chodím za holkama a zkouším to na ně. A samozřejmě to platí i u navazování přátelství s chlapy. Evidentně není žádný recept, jak se stát sociálně integrovaný.
Moje integrace ve společnosti znamená jen platit účty, platit daně, vytrvale pracovat a být zodpovědný vůči společnému prostředí. Nikomu nechybím a beze mě, nic by se nezměnilo. Prostě takový průhledný NIKDO. Jednoduše Loser. Loser z Pardubic.
2024 ©